Severní Dalmácie - Zadarská riviéra

     Tato oblast se rozkládá mezi Karlobagem a mysem Zečevo (Rt Zečevo - severně od městečka Rogoznica). Přírodní podmínky její severní části (přibližně od Karlobagu po Starigrad-Paklenici) a její jižní části vzájemně ostře kontrastují. Jejich rozdílnost ovlivnila také jejich rozvoj a podmiňuje i možnost jejich využití v cestovním ruchu.

     Severní část oblasti je možno charakterizovat jako téměř liduprázdnou, skalnatou pustinu. Tvoří ji vlastně jen uzoučký pás pobřeží mezi mořem a srázy Velebitu. Tímto pásem vede v těsné blízkosti moře magistrála, v nesčetných zákrutech kopírující pobřeží i holé vápencové skály Velebitu. Pro automobilistu je tento úsek (ostatně stejně jako úsek Senj - Karlobag) zkouškou řidičské zdatnosti. Nejde totiž jen o samotnou náročnost terénu, ale především o obrovský provoz osobní i nákladní dopravy oběma směry. O podmínkách pro rekreaci tu nemůže být řeč. Občas se vyskytující jednotlivé domy mohou být nanejvýš útočištěm při problémech, které mohou v průběhu cesty nastat.

     Do přívětivější části Severní Dalmácie se vstupuje u letoviska Starigrad-Paklenica. Obrovská, zdaleka viditelná průrva Velké Paklenice, národního parku v jižní části Velebitu, a silueta mostu z pevniny na Pag na západní straně oznamují její nástup. Hory tu pozvolna opouštějí pobřeží a ustupují do vnitrozemí. Právě tato oblast však bývá zejména v zimě vystavena prudkým poryvům větrů, které se po jižním okraji hor derou z vnitrozemí na pobřeží.

     Severodalmatská letoviska jsou jen v malé míře tradiční, stará místa rekreačních pobytů na přímoří. Většinou jde o letoviska, která se začala výrazněji rozvíjet až koncem 70. let a v 80. letech, tedy v době, kdy již v jiných oblastech po řadu let byla v provozu ubytovací zařízení vzniklá v době velikého boomu cestovního ruchu v 60. letech.

     Většina rekreačních míst Severní Dalmácie jsou dodnes spíš menší letoviska, která si své místo vydobyla svými dobrými podmínkami především pro vodní sporty, svým klidem, svou atmosférou starých rybářských osad, Tribunj, Starigrad, Sukošan, Sveti Filip i Jakov, Pakoštane a Pirovac, to je jen několik názvů zdejších vesnic, jejichž společným jmenovatelem jsou pěkné oblázkové pláže, krásné borové lesy, čisté moře, výborné podmínky pro vodní sporty, přátelské prostředí ve starých, jednodušších rybářských vesnicích, klid a krásná příroda. Těch rušných, výstavných a mnohdy honosnějších letovisek není mnoho, našla si však již četné věrné návštěvníky, kterým naopak vyhovuje zdejší rovnováha přírodních a rekreačně sportovních podmínek i bohaté možnosti zábavy a společenského vyžití. K nim patří např. Zaton, zadarský Borik a Kolovare, Crvena Luka, Biograd na moru, Vodice, Solaris u Šibeniku a Primošten.

     Žádná jiná oblast se však nemůže pochlubit hned dvěma národními parky, národním parkem Paklenica a Krka. Jsou to velmi často navštěvované jedinečné přírodní fenomény (k tomu je třeba vzít v úvahu u Severodalmatských ostrovů národní park Kornati).

     Severní Dalmácie je však bohatá i na kulturně historické památky první velikosti, jak o tom svědčí např. Zadar s širokou nabídkou především románských památek, Šibenik s katedrálou zapsanou na listinu světového kulturního dědictví organizace UNESCO, městečko Nin se svou nejmenší katedrálou světa a nejmalebnějším kostelíkem snad na celém pobřeží (Sveti Nikola u Prahuljama).

     Moderním doplňkem zdejších rozsáhlých rekreačních možností jsou jachtařské přístavy - mariny, s bohatou nabídkou služeb pro jachtaře i pro ty, kdo by se jimi teprve chtěli stát. V Sukošanu jim k tomu slouží jedna z největších marin na chorvatském Jadranu - marina Dalmacija, velmi dobře zařízený jachtařský přístav je i přímo v Zadaru - Marina Tankerkomerc Zadar, další je v Zadaru - v letovisku Borik (marina Borik), známé jsou i dvě mariny v Biogradu n.m. (Kornati a Šangulin), marina Vodice a marina Kremik u Primoštenu (podrobněji o marinách v článku Přehled jachtařských přístavů (marin) v Chorvatsku).

     Dostupnost tohoto přímoří již nyní výrazně ovlivňuje vybudovaná část dálnice Záhřeb - Split, ale plně se přednosti tohoto kvalitního a rychlého dálničního spojení projeví až po jeho úplném dokončení v červnu 2005 (tematický článek: Nadějná perspektiva v cestování na Jadran - dálnice ze Záhřebu do Splitu a hned k moři.

Historie

     V průběhu staletí stálo Chorvatsko na rozhraní východních a západních civilizací.  Chorvaté se usídlili v provinciích Panonia, Dalmatia a Histria a obsadili tak nejvýchodnější oblast Západořímské říše.  V této oblasti byla v 9. století vytyčena hranice mezi Franckou a Byzantskou říší, v 11. století mezi katolickou a pravoslavnou církví a od 15. do 19. století mezi křesťanským západem a osmanským islámem.  Od 9. do 12. století bylo Chorvatsko samostatným a nezávislým knížectvím a královstvím, o čemž svědčí četné historické památky, z dob knížete Trpimira v 9. století, po krále Zvonimira koncem 11. století.  Pro nás je zajímavé zejména to, že podobně jako České a Slovenské země i Chorvatsko bylo jednu dobu součástí jednoho státu a to Rakouskouherské monarchie.

     Ve specifické pozici mezi západním a východním blokem se Chorvatsko ocitlo i ve 20. století.  To bylo v období Titovy Jugoslávie, na kterou řada obyvatel dnešního Chorvatska ráda nostalgicky zavzpomíná, a kterou jsme jim my Čechoslováci tolik záviděli.  Byl to právě Tito, partyzán a komunista, soustružník zaučovaný v československé Škodovce, původem Chorvat se Srbskou manželkou, dnes popisovaný jako diktátor, který Stalinovi dokázal říci “NE!“.  Tito, ať už je jeho historická úloha jakákoli, dokázal pro občany své země vytěžit bohatství právě z pozice mezi dvěma soupeřícími bloky.

     Kdo ví co by se stalo, kdyby nedošlo nárůstu nacionalismu, velkosrbských snah a odtržení jazykově nesourodého Slovinska, možná by ani nedošlo k pohnutým politickým událostem, kdy po vzoru Slovinska i chorvatský parlament 25.06.1991 vyhlásil nezávislost na Jugoslávské federaci.  Na tento kalendářní den připadá státní svátek Chorvatska.  Veškerou moc na svém území převzalo Chorvatsko 8. 10. 1991, v lednu 1992 bylo pak mezinárodně uznáno za svrchovaný stát.  Od května 1992 je Chorvatsko členem OSN.